Děkuji skvělé Tatianě Čabákové za rozhovor pro Český rozhlas, který mi udělal velkou radost. (Rozhovor najdete v sekci Média). Myslím, že se nám přes její otázky společně povedlo dostat se k tomu, co považuji dnes za hodně podstatné, a co se snažím ve své práci rozvíjet.
A co je to, co zejména vnímám jako klíčové?
Spiritualita se týká nás všech, je to naše duchovní stránka a my jako společnost k ní znovu potřebujeme najít zdravou cestu. Staré velké příběhy nám dosloužily a chybí nám nová celospolečenská vize, která má duchovní základ. Která celou společnost drží a vede a má v sobě přirozeně ukotvenou etickou rovinu. Která nabízí smysl, mluví o tom, proč tu jsme a pokládá si otázku kam vlastně jdeme. Znepokojuje mě etický stav společnosti, který se odráží mimo jiné v alarmující míře sebevražd, v nárůstu úzkostí a depresí a v pocitech vyprahlosti velkého počtu našich dětí, které nemáme pod kontrolou na sociálních sítích, kteří si navzájem ubližují v šikanách, a kterým jsme nenabídli jako společnost z duchovních hodnot nic.
Potřebujeme novou kosmogonii tedy nový velký příběh pro lidi 21.století. Ale už nám nestačí věřit, ale potřebujeme vědět. Je důležité spiritualitu a transcendentní přesah, který je v ní ukrytý legitimovat a o něco opřít, abychom ji nedevalvovali do berličky těch neschopných, kteří nevydrží existenciální tlak. Potřebujeme vědu, která je ale otevřená. Začlenit kritické myšlení, které je výdobytkem moderní doby, a tak jako to dnes začíná dělat postmaterialistická věda, začít se zabývat tématy vědomí a oblastí spirituálních prožitků, které materialistická věda označila jako anomálie a vyřadila je z témat povoleného výzkumu. Vznikající postmaterialistická věda přináší zajímavé hypotézy, třeba, že vědomí sice pracuje skrz mozek, ale nemusí jím být vytvářeno, že mysl a hmota mohou být dvě propojené stránky jedné reality, a že tato realita může mít povahu vědomí. (Dva texty, které jsem už o přicházející postmaterialistické vědě a spiritualitě napsala a aktuálně odevzdala, by měly vyjít jako příspěvky v odborných sbornících v roce 2024).
Myslím si, že dnes zažíváme bod zlomu, který se projevuje v masivním rozvoji nenáboženské spirituality a důrazu na osobnostní rozvoj a třeba v tématech podcastů a článků o psychoterapiích, psychosomatice, výchově a celostním přístupu k tělu. A jsem přesvědčená, že máme zodpovědnost i ve vědě začít se těmito tématy aktivně zabývat.
Neboť návrat spirituality a s ní spojené vědy, kdy se zpátky propojí hmota s duchem může být pro nás opravdu revoluční a přinést nový nádech, naději a radost a může významně podpořit proces uzdravování nejen člověka, tak jak se to už u mnohých z nás děje, ale i celé společnosti.