Má profesní cesta k akademickému studiu spirituality byla dlouhodobě poněkud náročnější, ale jdu jí stále. Je to vskutku má vášeň a nemůžu jinak. Snažím se pohybovat na úzkém chodníčku mezi alternativní a akademickou sférou.
Nejdříve jsem vystudovala Právnickou fakultu UK, pak pobývala osm let v cizině, ve Francii, Švýcarsku a v Číně. Po návratu jsem opětovně začala studovat, a to Obecnou teorii a dějiny umění a kultury / neboli Kulturologii na FFUK. Už v diplomové práci (Spiritualita jógového hnutí v Čechách) pod vedením prof. Říčana jsem se začala zaměřovat na téma spirituality a v práci jsem provedla i kvantitativní výzkum s využitím Pražského dotazníku spirituality, jehož výsledky jsem odpřednášela na konferenci Prožitek a hodnoty (2008).
Doktorandské studium
V průběhu doktorandského studia jsem mezi lety 2007-2013 učila na katedře kulturologie výběrový předmět Spiritualita a kultura a Spiritualita v kontextu současné vědy. V roce 2014 jsem publikovala svůj první článek Spiritualita a kultura v časopise Antropologia Integra. Disertační práci Nenáboženská spiritualita v postmoderní době s podtitulem Spiritualita a nové paradigma jsem obhájila v roce 2015 a v roce 2016 jsem vydala první část disertace jako knihu Kapitoly k nenáboženské spiritualitě. V roce 2016 jsem spolupořádala Českou transpersonální konferenci, na které jsem měla panel Spiritualita, věda a nové horizonty poznání a jako hosty měla přizvaného např. Václava Cílka nebo Tomáše Sedláčka. Konference měla na veřejnosti velký ohlas. Dál jsem pokračovala v přednáškách, rozhovorech a článcích pro odbornou i laickou veřejnost a v rámci mezioborového dialogu se angažovala v opětovném zahrnutí spirituálního rozměru do mapy naší reality. Avšak peripetie osobních životů nás někdy vede cestami, na které bychom sami v dané chvíli nevykročili. Přestože se nakonec ukáže, jak důležitá křižovatka to byla.
Druhá pracovní linie - psychospirituální terapie
Abych dopsala disertaci přerušila jsem v roce 2013 přednášení na katedře, ale bohužel jsem se pak už neměla kam vrátit, neboť katedra procházela procesem zrušení a dnes už neexistuje. Byla jsem plně pohlcená vědou v té době a mým snem byla odborná kariéra vědeckého pracovníka. Kulturologie byla výjimečná svým přístupem k otevřené vědě. Spiritualita byla jinak stále kontroverzní téma, a přestože jsem zkoušela poptávat se na jiných katedrách, neuspěla jsem. V té době už se mi do toho komplikovala rodinná situace, a tak jsem se víc zaměřila na terapeutickou činnost, které jsem se už soukromě věnovala a dnes je mojí druhou pracovní židlí. Vystavěla jsem systém, který nazývám Psychospirituální terapie. Vždy jsem se ještě zajímala o psychologii a psychoterapii (i na kulturologii jsme měli tři roky předmět psychologie) a chtěla ji i studovat ale opakovaně mě to odvedlo jinam. Nicméně jsem využila svých znalostí a propojila psychoterapeutickou část se spiritualitou, a hlavně s prožitkovou prací ve vnitřním světě. Kulturologie byl interdisciplinární obor postavený na kulturní antropologii, takže jako antropolog jsem měla vždy blízko i k religionistice a čerpala jsem z velké studnice kulturně-historického materiálu a přímo začlenila některé techniky do své práce.
(Viz sekci psychospirituální terapie) Provádím tedy druhé jejich individuačním procesem, cestou k sobě, k porozumění vlastnímu příběhu a nevědomých programů z dětství a naplnění svého života smyslem. Vycházím z práce Carla Gustava Junga a z analytické psychologie, zároveň ale i z psychoanalytické diagnostiky a z celé řady psychoterapeutických systémů. Také jsem využila prvky z rodinné terapie, rozvinula jsem transgenerační schéma, mapu, která dobře ukazuje na zátěže a opakující se vzorce a traumata v rodinných systémech, a jak už jsem zmínila z antropologických, religionistických a mytologických znalostí. Čerpám z vlastního dlouholetého individuačního procesu, prožitku psychospirituální krize na přelomu tisíciletí, celoživotní práce se sny a dvouletého výcviku v transformačních rituálech. Celý život se zabývám sny, a kromě jejich analýzy jsem vytvořila velmi nosnou konstelační metodu se sny v prožitkové práci s klientem. Využívám transpersonální přístup, prvky z art terapie a další. Tento systém se ukazuje jako velmi efektivní při práci s příběhem člověka a s traumatem a má u většiny klientů, kteří projdou dlouhodobou terapií, trvalé výsledky. Do budoucna se chystám předložit i výzkum na toto téma.
Souběh pracovních linií
Obě mé pracovní židle se skvěle doplňují a poskytují mi mnoho vzájemného obohacení a inspirace. Průběžně dál přednáším, a píšu odborné i populárně naučné texty a snažím se oblast nenáboženské spirituality a postmaterialistické vědy otevřít i odborněji orientované části populace a na druhou stranu oblast vědeckých studií popularizovat mezi laickou veřejností. V druhé pracovní linii teorii propojuji s více prožitkově orientovanými workshopy a zabývám se v nich zejména individuačním procesem a osobnostním růstem v kontextu spirituality.
V současné chvíli mám před vydáním dva klíčové odborné asi třicetistránkové články do kolektivních monografií. A konečně mohu pomalu dopracovávat i knihu vycházející z mé disertace, protože v impaktovaných časopisech vyšly v roce 2018 a 2022 naprosto zásadní články o postmaterialistické vědě a o nelokálním vědomí, na které jsem dlouho čekala, a které legitimují otázky a hypotézy úzce související s vědomím, a tedy i se spiritualitou. Zejména proto jsem celou disertaci také tenkrát nevydala a vydala jsem jen první část. Ve zmíněných textech do sborníků jsou tyto výzkumy už zkomponované.
První článek je do sociologického sborníku editorky Olgy Plíčkové Depresivní společnost, který by měl na jaře 2024 vyjít v Karolinu. Můj příspěvek se jmenuje Diagnóza doby - trauma z vytěsněné spirituality. Druhý je do interdisciplinární publikace (editoři jsou V. Mařík, T. Maříková a M. Svítek) a měl by vyjít ke konci první poloviny roku 2024 jako sborník Eseje o vědomí – směrem k umělé inteligenci. Můj text je v oddíle kapitol Spiritualita a vědomí rozdělen do dvou kapitol s názvy: Je člověk Ipad nebo rádio? Proměna paradigmatu. A druhá kapitola: Postmaterialistické paradigma: nelokální teorie vědomí – člověk jako spojnice mezi věčností a časem.