Po konferenci v Paříži jsem se druhý den dostala na předpremiéru filmu „Thanatos, ultime passage“ (Thanatos konečný průchod). Novinář Pierre Barnérias natočil dokument o NDE. Natáčel ho tři roky jednak s lidmi, kteří prošli klinickou smrtí a měli prožitky, které jim následně naprosto změnily pohled na život a zároveň s několika současnými vědci, kteří se tímto fenoménem dlouhodobě zabývají.
Pro mě to bylo i osobně emoční, protože jsem se setkala přes plátno s těmi, které jsem v krátké zmínce měla v disertaci, a které jsem tenkrát dohledávala přes články v odborných časopisech jako třeba neurologa Pim Van Lommela nebo objevila náhodou v brouzdání po francouzských knihkupectvích jako doktora Jeana Jacquese Charboniera. Z pohledu vědy je to stále velmi kontroverzní téma. Existují tři skupiny vysvětlujících teorií, transcendentální, psychologické a fyziologické. Třetí skupinu, tedy teorie vázané na mozek, zastupuje nejvíce současný mainstream, ale těžko se jimi dá vysvětlit třeba objevení zraku u nevidomých nebo potvrzená svědectví popisu průběhu situace v době, kdy byl člověk v kómatu a to i na místech vzdálených od ležícího těla, tak jak např. žena z tohoto dokumentu, která referovala o rozhovoru probíhajícím o několik místností dál mezi jejím manželem a lékařem, a který se potvrdil. Také množství svědectví, které už předkládal například doktor Raymond Moody, Elisabeth Kübler-Rossová, Ian Stevenson, Kenneth Ring (v dokumentu nevystupují), jsou tak početná, doložena u 95 procent kultur, zaznamenaná i u dětí a známá z historie, že tlačí na současné vědecké limity. Zdá se, že základní prvky NDE překračují hranice kultur a lze je považovat za univerzální. Film byl včera uveden do oficiální distribuce ve Francii.