Dnes už ve velkém odpočinku, ale byl to včera zážitek. Asi nejvíc v tom, že se na TEDxNárodní sešla spousta úžasných lidí, kteří si nejen uvědomují výzvy, kterým naše civilizace čelí, počínaje klimatickou změnou a bude čelit už nadále a zlomový okamžik, ve kterém jsme a snaží se ve svých oborech smysluplně ovlivňovat společnost, systém a myšlení lidí.
Ten pocit, že se to hýbe, a že to prostě nemůže být ztracené, protože se to takhle hýbe už na mnoha místech a v mnoha různorodých tématech a oborech, a že jako lidé máme potenciál, který se začíná víc a víc aktivovat, byl pro mě vlastně tím nejvíc, co jsem si ve svém prožitku odnesla.
Fotky jsou amatérské, ty oficiální budeme teprve mít, únava byla obrovská, takže je to znát. Jak se to tak vždycky hezky sejde, tak jsem se od začátku ledna fakt nezastavila. Neměla jsem ani jeden víkend na odpočinek a pracovala na stodvacet procent, protože se seběhlo spousta dalších věcí právě z té mé druhé pracovní židle týkající se spirituality a poslední týden byl obzvlášť lahůdkový, protože jsem celý víkend přednášela a dvě noci z tohoto týdne psala texty do dvou do rána… ale to se prostě někdy tak stane a patří to k tomu. Teď můžu konečně trochu vydechnout a na nějaký ten čas si dát už zas jen tu moji první taky milovanou práci.
Na fotce s mou skvělou kamarádkou Petra Masopust Šachová, se kterou jsme to všechno na TEDxu procházely spolu, a která nese téma restorativní justice a se svým týmem mění paradigma v právu.