Válka a aktivovaný mýtus

Pokud by Putin vyhrál, pak se nezastaví. Historickou zkušenost s mocenským komplexem u psychopatů už máme. Zvoní nám hrana, která může být hranou zmaru, ale je také hranou obrody. Souboj prezidenta Ukrajiny v kontrastu s egem posedlým ruským diktátorem, jak kdyby vypadl z cyklicky se opakujících mytologických motivů. A podíváme-li se na celou situaci právě skrz prisma tisíce let nahromaděné kolektivní zkušenosti a společně sdílených archetypů, pravzorů situací, které tu už v historii mnohokrát byly, a které k nám promlouvají přes pohádky a mýty, pak se objevuje i další mapa. A s ní i rady na cestu a důvěra, že vždycky existuje řešení. A také naděje, protože pohádky jsou plné šťastných konců, a to i v situacích, kdy by to nikdo nečekal. Jde jen o to si dovolit návrat k lidství, které není jen rozumovým poznáním.

A tak pojďme nahlédnout narativ, který přináší odvěký příběh hrdiny. Naprosto nečekaně ho pro nás otevřel Volodymyr Zelenskyj. Komik, který se stal hrdinou. Překvapivě pro nás, nikoliv pro mytologii. Hrdina je často někým přehlíženým a vysmívaným. Hloupý Honza, nebo nejmladší syn, na kterého by nikdo nevsadil ani pětník. Zelenskyj do tohoto narativu velmi dobře zapadá. Zpochybňovaný politik, bavič. Vysmívači ale zapomněli na odvěkou dvojí tvář klaunů. Jejich schopnost vidět pod povrch, klást nepříjemné otázky tyranům a nastavovat jim zrcadlo. Protože ego klauna netíží, odložil ho už se světským šatem, stejně jako Bajaja. Ve své druhé tváři mají statečné srdce a odvahu, která je schopná přemoci draka.

Hrdina je člověk, kterému se podařilo překonat sám sebe ve prospěch všeobecně platných lidských hodnot. Hrdina vladař se stává prostředníkem mezi dvěma světy. Soustředěný na zdroj je schopen vynést a zviditelnit sílu středu. Napojení na něj znamená nechat sebou tuto sílu prostupovat a bytostně vnímat smysl existence. Jak říkají pohádky: jeho přítomnost je dobrodiním, jeho slovo dechem života.

Hrdina je v přímém protikladu s tyranem, kterého nezajímá život jeho lidu a dobro jeho vlády. Sleduje jen své cíle, svůj majetnický a nenasytný hlad po moci. Postavu monstrózního krutovládce známe z historie velmi dobře. Stejně tak se vyskytuje v mytologiích, lidových tradicích, legendách a také v našich snech. Jeho děsivá chamtivost, agrese, lhostejnost k utrpení, jeho svévolnost a nestoudná lživost zpřetrhává životodárné spojení s transcendentní silou a paralýza zachvacuje celé království. Mýty a pohádky ukazují obrazy říší, kde panuje vyprahlá a mrtvolná nehybnost. Zkáza, kterou rozsévá jeho nafouknuté ego, tak ohrožuje celý svět.

Vidíme-li Putina poslední doby, vidíme nezdravě vypadajícího muže. Skrývá se ve svých podzemních sídlech a stejně jako jiní despoté, používá dvojníky, aby zmátl všude očekávaného nepřítele. Narůstající paranoia ho postupně odřezává od lidí a reality. Pohádky to řeknou s neúprosnou jasností. Sídlí-li v lidském srdci ďábel, je vladař tyran sužován strachem ze sebe samého. Krutost, které je sám strůjcem, se mu začíná zrcadlit v pokrouceném vnějším světě.  A tak je víc a víc útočný. Útlak sílí a lidé naříkají a volají po pomoci.

Po napadení Ukrajiny nastala panika, lidé se dostali do akutní stresové fáze. Obraz zničení známého světa, navíc po dvou letech zátěže z covidové situace, byl příliš děsivý. Společnost nemá z čeho čerpat a dlouhodobě vládne především strach. S vytěsněním spirituality ze společnosti a s devalvací hlubinných zdrojů materialistickou vědou, jsme přišli i o bezpečné duchovní podmínky a s nimi o sílu, směr a moudrost. Avšak samo tajemství nezmizelo, jen jsme přes něj hodili závoj zapomnění. Komunikační kanály mezi vědomými a nevědomými oblastmi lidské duše byly přerušeny. A tak jsme nevolali po hrdinovi, protože by nás to ani nenapadlo. Toxicita nabouraných hodnot a ztráta Velkého příběhu naší společnosti byla příliš rozsáhlá. Už dlouho jen jdeme a nevíme kam, žijeme a nevíme proč a pohání nás, nevíme co.

Není tedy divu, že jsme ani nemohli postřehnout, že se mytologický příběh dostal do další fáze, ve které přichází hrdina jako vykupitel světa a obnovitel hodnot. Předcházejí mu znamení a podivné shody okolností. S úsměvem a až mrazivým údivem zjišťujeme, že hrdina už zahrál svůj prezidentský part v komediálním podání, aby se v pravý čas, zrodil ve stejné roli ale jiném žánru ve světě a postavil se tyranovi. Jeho úkolem, který vyvstal z nevědomí, a který v něm vyvolal silně pociťované poslání (známé vnitřní volání) je vrátit se v této přetvořené podobě a přinést obrodnou sílu, jasnou vizi vítězství a odhodlanost. Mluví přímo a pojmenovává neoprávněnost tyranových nároků. Vystoupí jako někdo, kdo jde vlastním příkladem bojovat a chránit svoji zemi, aktivuje témata opory a ochrany. Mužům dává přímý vzor a svojí planoucí silou vlévá odvahu do žil. Je živoucím představitelem archetypu a nositelem numinózních hodnot. Probouzí srdce, hodnoty pravdy, lásky a spravedlnosti a obnovuje cirkulaci duchovní síly ve společnosti.

Zelenskyj už vyhrál. I kdyby se ho nepodařilo ochránit a zabili by ho Putinovi vrazi, archetyp hrdiny, který vzedmul už nezastaví. Chyběl nám příliš dlouho a duše na sytost slyší. Zvedne se některý jiný z hrdinů. Dřív nebo později.

Osobně si myslím, že nejen že vyhraje, ale že tu bude dál s námi jako živoucí připomenutí síly ducha v člověku. Protože jsme v jádru aktivovaného mýtu. A že vyhraje Ukrajina, kterou utrpení a hrdinství může následně očistit od mnohého, co jí bylo vytýkáno, a i ji samotnou pomůže prorodit se do nového uspořádání.

Iniciační rituál přechodu v cyklu smrti a znovuzrození se ale týká nás všech. Celé západní civilizace. Je v plném proudu a probíhá už nějaký čas. Jsme ve fázi liminality, fázi prahu, která odděluje smrt a znovuzrození. Zvoní nám hrana, a my nevíme, jestli se znovuzrodíme v další úrovni vyššího uspořádání, nebo jako společnost, která se dostala do stavu těžce pokrouceného výhonku, si nezasloužíme uspět a odumřeme. Avšak jak říkají pohádky, naděje umírá poslední. A obnova života skrze emoční katarzi je významnou součástí celého procesu. Katarze ve starověkých mysteriích sloužila k očištění společnosti od vlastností a činů, které společnost rozkládaly a otravovaly. Skrze hluboké duchovní pohnutí, osobní prožití strachu, hrůzy, úzkosti a na druhé straně lítosti a soucítění spoluprožívaném ve velkém dramatu, se vždy tavila a očišťovala jak duše jednotlivců, tak i duše celého společenství.

Avšak sama katarze stačit nebude. Pomoci z labyrintu ven dnes potřebujeme na všech úrovních. Materialisticky orientovaná společnost a věda a existencialismus a postmoderní relativismus, který zaplavil intelektuální společnost, nám nedává ani smysl ani důvod myslet si, že nějaké metahodnoty a nějaká síla, jež nás přesahuje vůbec existuje. Zbyla nám jen temnota a zmar. Vše je dovoleno, vše je možné. Náš pohled je založený na naprostém nepochopení. Příliv vždy přicházel z neviditelného zdroje a mystici nám o něm napříč historií a času přinášeli stále stejná hluboká a klidná svědectví. Ale o mysticích a jejich vědění se ve školách neučíme. Ani o nové postmaterialistické vědě, která jejich vědění začíná zkoumat a potvrzovat. A neučíme se ani o síle mysli a o poli, které jsme schopni vytvořit, když se spojíme ve stejné vibraci. Pole je schopno generovat mnohé.

Proto bychom neměli svojí pozorností podporovat katastrofické scénáře, ale následovat hrdinu. A tak jak řekl Zelenskij: já vím, že vyhraji. Pojďme a v kolektivním vědomí i nevědomí se k němu připojme i my. Kromě vnější pomoci, která je rozsáhlá a solidární, a která ukazuje na onu zapomenutou duchovní potřebu znovuzrození hodnot v celé společnosti připojme i tu vnitřní. A tou je důvěra v zapomenuté nicméně bezpečné duchovní podmínky, kterými vždy byly láska, dobro a naděje. Odkázali jsme je v našem cynismu a intelektuálním odstupu k ledu. Ale najednou se ukazuje, že ona vysmívaná naivita může být dnes na naší straně. A tak vpusťme spolu s ním tento životodárný příliv do těla našeho světa. Je to hluboce výživná substance, které se nám dlouho nedostávala a naše sjednocená síla je obrovská.