Má profesní cesta k akademickému studiu spirituality byla dlouhodobě poněkud náročnější, ale jdu jí stále. Je to vskutku má vášeň a nemůžu jinak. Snažím se pohybovat na úzkém chodníčku mezi alternativní a akademickou sférou.
Nejdříve jsem vystudovala Právnickou fakultu UK, pak pobývala osm let v cizině, ve Francii, Švýcarsku a v Číně. Po návratu jsem opětovně začala studovat, a to Obecnou teorii a dějiny umění a kultury / neboli Kulturologii na FFUK. Už v diplomové práci (Spiritualita jógového hnutí v Čechách) pod vedením prof. Říčana jsem se začala zaměřovat na téma spirituality a v práci jsem provedla i kvantitativní výzkum s využitím Pražského dotazníku spirituality, jehož výsledky jsem odpřednášela na konferenci Prožitek a hodnoty (2008).
Doktorandské studium
V průběhu doktorandského studia jsem mezi lety 2007-2013 učila na katedře kulturologie výběrový předmět Spiritualita a kultura a Spiritualita v kontextu současné vědy. V roce 2014 jsem publikovala svůj první článek Spiritualita a kultura v časopise Antropologia Integra. Disertační práci Nenáboženská spiritualita v postmoderní době s podtitulem Spiritualita a nové paradigma jsem obhájila v roce 2015 a v roce 2016 jsem vydala první část disertace jako knihu Kapitoly k nenáboženské spiritualitě. V roce 2016 jsem spolupořádala Českou transpersonální konferenci, na které jsem měla panel Spiritualita, věda a nové horizonty poznání a jako hosty měla přizvaného např. Václava Cílka nebo Tomáše Sedláčka. Konference měla na veřejnosti velký ohlas. Dál jsem pokračovala v přednáškách, rozhovorech a článcích pro odbornou i laickou veřejnost a v rámci mezioborového dialogu se angažovala v opětovném zahrnutí spirituálního rozměru do mapy naší reality. Avšak peripetie osobních životů nás někdy vede cestami, na které bychom sami v dané chvíli nevykročili. Přestože se nakonec ukáže, jak důležitá křižovatka to byla.
Druhá pracovní linie - psychospirituální terapie
Abych dopsala disertaci přerušila jsem v roce 2013 přednášení na katedře, ale bohužel jsem se pak už neměla kam vrátit, neboť katedra procházela procesem zrušení a dnes už neexistuje. Byla jsem plně pohlcená vědou v té době a mým snem byla odborná kariéra vědeckého pracovníka. Kulturologie byla výjimečná svým přístupem k otevřené vědě. Spiritualita byla jinak stále kontroverzní téma, a přestože jsem zkoušela poptávat se na jiných katedrách, neuspěla jsem. V té době už se mi do toho komplikovala rodinná situace, a tak jsem se víc zaměřila na terapeutickou činnost, které jsem se už soukromě věnovala a dnes je mojí druhou pracovní židlí. Vystavěla jsem systém, který nazývám Psychospirituální terapie. Vždy jsem se ještě zajímala o psychologii a psychoterapii (i na kulturologii jsme měli tři roky předmět psychologie) a chtěla ji i studovat ale opakovaně mě to odvedlo jinam. Nicméně jsem využila svých znalostí a propojila psychoterapeutickou část se spiritualitou, a hlavně s prožitkovou prací ve vnitřním světě. Kulturologie byl interdisciplinární obor postavený na kulturní antropologii, takže jako antropolog jsem měla vždy blízko i k religionistice a čerpala jsem z velké studnice kulturně-historického materiálu a přímo začlenila některé techniky do své práce.
(Viz sekci psychospirituální terapie) Provádím tedy druhé jejich individuačním procesem, cestou k sobě, k porozumění vlastnímu příběhu a nevědomých programů z dětství a naplnění svého života smyslem. Vycházím z práce Carla Gustava Junga a z analytické psychologie, zároveň ale i z psychoanalytické diagnostiky a z celé řady psychoterapeutických systémů. Také jsem využila prvky z rodinné terapie, rozvinula jsem transgenerační schéma, mapu, která dobře ukazuje na zátěže a opakující se vzorce a traumata v rodinných systémech, a jak už jsem zmínila z antropologických, religionistických a mytologických znalostí. Čerpám z vlastního dlouholetého individuačního procesu, prožitku psychospirituální krize na přelomu tisíciletí, celoživotní práce se sny a dvouletého výcviku v transformačních rituálech. Celý život se zabývám sny, a kromě jejich analýzy jsem vytvořila velmi nosnou konstelační metodu se sny v prožitkové práci s klientem. Využívám transpersonální přístup, prvky z art terapie a další. Tento systém se ukazuje jako velmi efektivní při práci s příběhem člověka a s traumatem a má u většiny klientů, kteří projdou dlouhodobou terapií, trvalé výsledky. Do budoucna se chystám předložit i výzkum na toto téma.
Souběh pracovních linií
Obě mé pracovní židle se skvěle doplňují a poskytují mi mnoho vzájemného obohacení a inspirace. Průběžně dál přednáším, a píšu odborné i populárně naučné texty a snažím se oblast nenáboženské spirituality a postmaterialistické vědy otevřít i odborněji orientované části populace a na druhou stranu oblast vědeckých studií popularizovat mezi laickou veřejností. V druhé pracovní linii teorii propojuji s více prožitkově orientovanými workshopy a zabývám se v nich zejména individuačním procesem a osobnostním růstem v kontextu spirituality.
V současné chvíli mi vyšly dva klíčové odborné víc než třicetistránkové články do kolektivních monografií. A konečně mohu pomalu dopracovávat i knihu vycházející z mé disertace, protože v impaktovaných časopisech vyšly v roce 2018 a 2022 naprosto zásadní články o postmaterialistické vědě a o nelokálním vědomí, na které jsem dlouho čekala, a které legitimují otázky a hypotézy úzce související s vědomím, a tedy i se spiritualitou. A další důležité publikace. Zejména proto jsem celou disertaci také tenkrát nevydala a vydala jsem jen první část. Ve zmíněných textech do sborníků jsou tyto výzkumy už zkomponované.
První článek je v sociologickém sborníku editorky Olgy Plíčkové Depresivní společnost, který vyšel v srpnu 2024 v Karolinu. Můj příspěvek se jmenuje Diagnóza doby - trauma z vytěsněné spirituality. Druhý je v interdisciplinární publikaci (editoři jsou V. Mařík, T. Maříková a M. Svítek) a byl vydán v červnu 2024 jako sborník Eseje o vědomí – směrem k umělé inteligenci. Můj text je v oddíle kapitol Spiritualita a vědomí rozdělen do dvou kapitol s názvy: Je člověk Ipad nebo rádio? Proměna paradigmatu. A druhá kapitola: Postmaterialistické paradigma: nelokální teorie vědomí – člověk jako spojnice mezi věčností a časem.
Mé dvě kapitoly z Esejí najdete už v plném znění na mých stránkách a celý můj text z druhé monografie budu přidávat v následujících dnech.