Vrátila jsem se z Paříže, kde jsem byla v Grand Rex na úžasném sympoziu “Zdraví, meditace, vědomí”. K práci Interdisciplinární univerzity (v čele se Jeanem Staunem), která rozpracovává nové paradigma v součinnosti i s řadou laureátů Nobelovy ceny (tentokrat v modré košili Elizabeth Blackburn - Nobelova cena v medicíně), a kterou léta sleduji, nemohu nezmínit, že přesně taková setkání by měla najít své místo v televizním zpravodajství.
Mediální šílenství, které se rozpoutalo s postavou Gréty může být pro mnohé kontroverzní ale v konečném důsledku dokázalo upřít pozornost na dlouhodobou laxnost politiků. Zdá se, že stejně tak potřebujeme Grétu ve vědě, aby se upřela pozornost i na dlouhodobou laxnost vědců hlavního proudu zkoumat vynořující se nové paradigma. Na místo reduktivního materialitického paradigmatu, který podporuje utilitaritu a neurvalost na všech úrovních potřebujeme nový ontologický základ, který umožňuje chápat propojenost nás všech, navrací zpátky otázky po smyslu života a existenci metafyzických hodnot a připouští rovinu tajemství (víme, že naše vědecké poznání je limitované). Výzkumy, které tu už dnes jsou, ve fyzice, astrofyzice a matematice ukazují na existenci jiných úrovní reality a ve vědách o životě na skutečnost, že nejsme jen svazek neuronů a biologicky naprogramované stroje (výzkumů v této oblasti je málo, ale jsou viz případ Pamely Reynolds). Objevuje se hypotéza, že vědomí nevzniklo s člověkem a není produktem mozku ale mnohem spíš tvoří základní bázi vesmíru, které jsme součástí. Život se jeví jako mnohem komplexnější fenomén než to, co nás stále ještě učí ve školách. Ale cílevědomý diskurz na toto téma je stále ještě okrajovou záležitostí.